Pro potěchu duše

Prezident - lhář?

14. 1. 2013 20:13
Rubrika: Nezařazené

V knížce Další příběhy pro uzdravení duše mě zaujal jeden článek, který je nyní aktuální, protože se o to téma, zajímá většina lidí, nejen z našeho národa. Dovolím si ho sem tedy vložit :-)

 

Legenda vypráví, že v malé vzdálené zemi museli jednoho dne zvolit nového prezidenta. A jako v podobných situacích tak i v této požádala Rada moudrých každou ves, aby navrhla svého kandidáta. Obyvatelé malé vesnice v nejvýchodnějším koutě země navrhli na post prezidenta Aldaiu, majitelku obchodu s látkami. Všichni jí důvěřovali pro její dobrý úsudek, schopnost naslouchat a čestnému jednání.

Zvolení kandidáti se měli shromáždit v paláci a vyslechnout z úst Rady moudrých požadavky ke splnění dané zkoušky, tedy i Aldaia se vydala na cestu do hlavního města. Členové Rady moudrých kandidáty přijali a jako je to zvykem při každé volbě prezidenta, seznámili je s důležitou zkouškou.

Úkol se zdál tentokrát jednoduchý. Každému kandidátovi předají pytel se zvláštními semínky. Ty po návratu domů zasadí ve svých rodných vsích. Téměř celý rok budou pečovat o vzrůstající rostlinu a po uplynutí deseti měsíců se znovu sejdou v paláci. Komu se podaří vypěstovat nejkrásnější rostlinu, ten se stane novým prezidentem.

Aldaia semínka zasadila velmi opatrně. Vybrala pro rostlinku půdu bohatou a zalévala ji každý den jen potřebným množstvím dešťové vody. Také s rostlinou po mnoho hodin hovořila; avšak především jí naslouchala. Dny ubíhaly, ale rostlina navzdory veškeré péči nerašila ze země. Aldaia čekala a čekala - vyhlížela srdčité nebo řapíkaté lístky nebo alespoň rašící prvoklíček. Nic z toho však neviděla. Přes veškerou péči semínko ne a ne vyrašit.

Pochybovala, zda je vhodné se vůbec znovu ukázat v paláci, když v zadaném úkolu neuspěla. Přesto však vnímala, že je její povinností přijít, i kdyby to mělo být jen gesto vděčnosti projevené všem sousedům, kteří ji vybrali jako nejlepší kandidátku.

Přišel duben a s ním i slavnostní den, kdy kandidáti ukážou své rostliny, které se jim podařilo vypěstovat. V paláci předvedli vybraní lidé rostliny s překrásnými květy, s širokými hebkými okvětními lístky žluté barvy a příjemné vůně. Členové Rady moudrých svolali kandidáty do velkého sálu a zahájili poslední ceremonii. Aldaia pozorovala rostliny ostatních mužů a žen a mlčela.

Podle legendy když ji míjel nejstarší člen Rady moudrých, podíval se jí do očí a nahlas pronesl:

„Už máme prezidentku. A vězte vy, které naše rozhodnutí překvapilo, že jsme vám téměř před rokem předali semínka, která v žádném případě nemohla vykvést. Někteří kandidáti se na dnešní ceremonii ani nedostavili a ti, kteří se dostavili, se nás všichni až na jednu osobu pokusili podvést, aby zakryli svůj neúspěch.  Pouze jedna mladá žena měla odvahu přijít s prázdným květináčem a odhalit tak nejdůležitější vlastnost budoucího prezidenta – poctivost. Tato žena bude naším prezidentem.“

 

Tento článek se netýká pouze kandidátu na prezidenta, ale i nás všech. Protože žít s neúspěchem a něco se z něj naučit a vytěžit je známkou moudrosti. Položme se tedy každý sám otázku: Dokážu já žít s něúspěchem a získat z něho něco zdravým způsobem?

 

Sdílet

Komentáře

Lucaz Perfektní příběh - díky za něj!

kacarovi3 Vložíme tuto zkušenost do svého života a pravdu dáme na přednější místo?Ženy s tím mají problém.Mají raději lživé lichotky.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková